„Jediné, co člověku zůstane, je být člověkem,“ zaznělo na konferenci dětské paliativní péče.

Na konci listopadu proběhla v Litomyšli VI. Konference dětské paliativní péče. Vznikla za podpory Nadace rodiny Vlčkových a konala se v krásných zámeckých prostorách. Odvezli jsme si z ní mnoho odborných informací i inspirace. Přinášíme Vám krátké shrnutí.

„Musíme jít dohromady. Cílem je, aby všechny děti měly něco, čemu říkáme normální dětství,“ vyzval v úvodu ředitel Institutu Pallium Jiří Krejčí všechny, kteří implementují Koncepci péče o děti a dospívající. Informace a novinky o koncepci najdete na těchto stránkách.

Profesorka Julia Downing ve své motivační přednášce připomněla, že dětská paliativní péče se netýká jen závěru života a rozvíjet by se měla vzděláváním a výzkumem. Právě prezentací výzkumného projektu navázala Kristýna Poláková z Centra paliativní péče. „Rodiče pečující o vážně nemocné dítě nebývají často do rozhodování o nastavování péče zapojeni podle svých představ,“ zaznělo jako jeden z výstupů výzkumu.
 
Lékař Adam Mrkvička z kliniky dětské psychiatrie Fakultní nemocnice v Motole představil mimo jiné aplikace, které mohou v obtížných psychických stavech pomoci dětem, rodičům i lékařům. Jsou to aplikace Nepanikař a Calmio.

Zdravotní klauni nepřinášejí nemocným dětem a jejich rodinám jen velkou řachandu, ale pomáhají svými návštěvami i se sociální izolací. O tom mluvili Klára Palečková a Lukáš Houdek. Ke zhlédnutí doporučili dokument o muzikoterapii Mocný zvuk.

Ředitelka Poradny Vigvam Silvie Stretti se věnuje péči o pozůstalé. „Po ztrátě dítěte často nestačí mít neschopenku, ale mít podporu v tom se krok za krokem vracet zpět do normálního života,“ popsala náročné okamžiky. Připomněla také, že pozůstalými bývají i spolužáci a další širší kolektivy.

Blok věnovaný jednotlivým příběhům nemocných dětí a jejich rodin ukázal, jak náročné je při péči o dětské pacienty proplouvat nastaveným systémem. Přání rodičů jsou různá a je potřeba to respektovat. Katarína Vlčková vystihla odhodlání vycházet vstříc rodičovským přáním větou lékaře z oddělení dětské jednotky intenzivní péče: „Nikdy jsme rovnou z JIPky nepropouštěli domů. Tak se to budeme muset naučit.”

Rodiče se o své nemocné děti často starají nepřetržitě. Měli by mít možnost si alespoň někdy odpočinout. „Respitní sesterská péče je podle mě nejtěžší role z celého našeho týmu. Na několik hodin zastává kompletně celou péči. Pro maminku to znamená ale zcela zásadní možnost alespoň na několik hodin odejít,“ řekla kmenová sestra podpůrného a paliativního týmu Marta Pleskotová z Energeia o odlehčovacích službách.

Lehkost a trochu přírody do konferenčního sálu vnesl psycholog Adam Táborský. Specializuje se na terapii mezi stromy, ale někdy podle něj nemusíme chodit ani příliš daleko. „Jsme málo venku. Každý z nás může být v přírodě nějakým způsobem. Třeba doma uprostřed pokojovek,” nabídl nový pohled na sebepéči.

Informacemi nabitou a inspirativní přednášku o umělé inteligenci do Litomyšle online přinesl Jan Romportl. „Jediné, co člověku zůstane, je být člověkem. V tom má paliativní péče náskok před všemi ostatními,“ zaznělo od konzultanta v oblasti umělé inteligence a zakladatele Dataclair.ai. Ke čtení doporučil román Kazuo Ishigura Klára a Slunce.

Konferenci uzavřel blok o perinatologii a neonatologii. Oba lékařské obory se dynamicky rozvíjí, a to hlavně díky sdílení zkušeností a spolupráci. O tom, jak to funguje na různých pracovištích hovořily lékařky Hana Marie Dvořáková, Klára Berková, Zuzana Staníčková a koordinátorka perinatálního provázení Sára Balabánová.

Do programu se vešly i kulturní zážitky – divadelní představení Na každé chvilce záleží, Kontrabásnění a Krátký komorní koncert barokní hudby. Organizátoři odvedli výbornou práci a my se už teď těšíme na další ročník.

Související články